Requiem **** Poem by Nastasimir Franovic

Připravili pro tebe hedvábný rubáš, má drahá.
Dají ze sebe všechno, jen abys odešla z tohoto světa.
Aby pošlapali tvé jméno, aby tě vymazali z naší paměti.
Aby tvé tisícileté a další dějiny stlačili do svých historických děr temných propastí.
Je možné, má drahá, aby nám ukradli naše království, náš národní oděv, naše písně, naše ukolébavky, naše pohádky, naše mudrce a básníky?

Chtějí nahradit naše živé hrdiny nějakými vymyšlenými postavami a jejich legendami. Naši hrdinové jsou živí, z masa a kostí z příběhů, které se vyprávějí po staletí v noci u mihotavého ohně.
Naše čepele mečů a vojenskou čest špiní svými legendami. Slovo svoboda slyšeli od nás.

Přivlastňují si naše horské vrcholy a údolí, odkud jsme si volali a slavili vítězství.
Posměšně zmiňují slova, která nás u ohniště naučila naše matka.
Nenechávají nás mluvit tak, jak jsme mluvili od dětství.
Proměnili by náš dům v pustinu, má drahá.
A to všechno kvůli služebníkům a zrádcům. Vše pro cizí prospěch.
Matku proměnili modlitby z Bible v pohádky.
A snaží se nás jím otrávit. Naše starobylé svatyně, které naši předkové postavili pro svatý křest a kde jsme před branou kostela nechávali své scimitary a zbraně, jsou nyní domovem jejich boha.

Matko, oni se zmocní všeho.
Stydíš se za nás, své syny a dcery?
Vzpomínáš na více než tisíc let, čas a události, na prapor naší cti, pod nímž zkameněli vlajkonoši.
Prapory prošpikované kulkami krvavými a vztyčené.
Vzpomínáte na pevné čestné lidi, stojící na své vlastní půdě.
Byl jsi na ně hrdý.
Matko, stydíš se za své syny a dcery?
Jsme hodni své vlasti?
Neproklej nás, matko!
Matko, přísahali bychom na čest, ale ztratili jsme víru v sebe sama.
Nekaz nám čest, protože jsme ji promarnili!
Nevzlykej nad námi, matko!
Ať využijeme své síly a moudrosti!